Jak vypadá medicína tam, kde elektřina občas není, léky jsou na příděl a lidé žijí z méně než jednoho eura denně? Naše lékařka MUDr. Ivana Molitorová se v roce 2023 vydala na dobrovolnickou misi do centrální části Indie, kde pod záštitou mezinárodní organizace a místního zdravotnicko-komunitního programu CRHP pomáhala lidem v těch nejchudších oblastech získat přístup ke zdravotní péči.

Pomoc v její nejzákladnější podobě

Mise probíhala ve státě Maháráštra, konkrétně ve městě Jamkhed a přilehlých venkovských oblastech. Zde se nachází The Julia Hospital, nízkonákladová nemocnice fungující z darů a dobrovolnické práce, jejímž posláním je zajistit základní zdravotní péči pro více než 1,5 milionu obyvatel.

„Bydlení bylo velmi skromné, přímo ve středisku CRHP. Okolí obytných prostor bylo uklizené, čisté, ale v okolí spousta odpadků, toulaví psi, horko, prach, hluk,“ popisuje MUDr. Molitorová.

Léčit s omezením, ale bez rezignace

Lékařka každý den kombinovala práci v nemocnici, kde pomáhala chirurgickému týmu s převazy operovaných pacientů, s výjezdy do terénu: „Ráno jsme s řidičem a průvodkyní/překladatelkou vyjížděli do vesnic, vraceli jsme se kolem jedné až čtvrté hodiny odpolední. Potom jsem pomáhala chirurgickému týmu s kontrolou a převazy již operovaných pacientů. V terénu jsem pacienty základně vyšetřila, změřila tlak, soustředila se na akutní potíže, podle potřeby rozdala pár základních léků, které jsem měla k dispozici - pár tablet analgetik, antihistaminik... a to bylo všechno, co jsme měli.“

„Ve vesnicích jsem vyšetřovala pacienty většinou pod přístřešky, seděli jsme všichni na rohoži nebo i bez rohože jen na zemi. Nejvíce limitující byla stálá přítomnost horka, hluku a zejména prachu, před kterým se nedalo schovat. Jednou jsme měli k dispozici školku, jednou ordinaci. Ordinovalo se bez vody, bez soukromí, bez odpočinku, prostě dokud lidé chodili, staří, ale i mladí a dokonce i děti,“ dodává lékařka.

„Byla jsem omezená malým množstvím léků, které jsem potřebným mohla dát, odstřihovaly se z blistru po 2-4 kusech. To bylo těžké. Také bylo obtížné nastavit smysluplný plán, který lidé v tamějších podmínkách mohou dodržovat,“ uzavírá.

Nejen medicína, ale i vzdělávání a důstojnost

Součástí mise nebyla jen samotná léčba, ale i edukace v oblasti prevence, hygieny a základních zdravotních návyků. „Snažila jsem se vysvětlit, jak důležité je mytí rukou, péče o rány, jak rozpoznat varovné příznaky u dětí. Nešlo jen o jednu návštěvu, ale o změnu přístupu,“ vysvětluje lékařka poslání mise.

Záštitu nad celým programem drží organizace, která vznikla už v roce 1985, a která ve spolupráci s místními lékaři a komunitními pracovníky staví své aktivity na udržitelnosti, vzdělávání a soběstačnosti. „Lidé z místních vesnic se učí pomáhat si sami. Mají své školicí středisko, políčka s červenou cibulí, studny. A právě tímto způsobem má humanitární pomoc největší smysl, když nezůstane jen u zásahu, ale vede ke změně.“

Medicína bez komfortu. Ale s lidskostí

Operační sály The Julia Hospital jsou díky nadacím základně vybavené. Lůžková oddělení ale fungují v režimu, který Evropan sotva pochopí, ošetřovatelskou péči přebírá rodina. „Na oddělení zajišťují hygienu i jídlo příbuzní. Když si to mohou dovolit. Pokud ne, pomáhá nemocniční kuchyně nebo se do péče zapojí dobrovolníci,“ říká MUDr. Molitorová.

Během celé mise bylo ošetřeno více než 282 pacientů. Na závěr čekalo lékařku slavnostní poděkování v podobě květin, turbanů, dojetí. A otázka, jestli přijede znovu.