Oddělení Fyzioterapie a rehabilitace Nemocnice sv. Alžběty posílila Josefína Hlavová, specialistka například na inkontinenci u žen.

Dalšími jejími obory jsou manuální lymfodrenáž a SM systém, který se hojně využívá u pacientů se skoliózami. Absolvovala kurzy se zaměřením na viscerální terapii (ovlivnění napětí vnitřních orgánů), terapii pletence ramenního od Dr. Bitnara, také kurz kinesiotapingu či terapie vertiga (ztráty rovnováhy).

Co vás jako mladou fyzioterapeutku přivedlo do Nemocnice sv. Alžběty, jejímiž pacienty bývají i lidé v pokročilém věku?

Práce fyzioterapeuta je velmi pestrá, což znamená pro každého v mém oboru velké plus. Různorodost se projevuje i na věkovém složení našich pacientů. Nejčastějšími diagnózami bývají samozřejmě bolesti zad, se kterými přichází většina pacientů, a tento problém může trápit, a často právě trápí, i mladé lidi. Pohyb fyzioterapeutů v rámci Prahy a zaměstnání je relativně velká. Každý se snažíme najít své ideální místo a často nepracujeme pouze v jednom zařízení, což je i můj případ. Nemocnice sv. Alžběty mi vyhovuje v mnoha věcech, např. malým pracovním kolektivem a dobře dostupnou lokalitou.

Jaké jsou vaše specializace?

Nezaměřuji pouze na konkrétní okruhy diagnóz, ale snažím se, co nejvíce rozšířit své znalosti. Mám kurz na pánevní dno a inkontinenci u žen, manuální lymfodrenáž a SM systém, který se hojně využívá u pacientů se skoliózami. Dále kurzy na viscerální terapii, terapie pletence ramenního od Dr. Bitnara, samozřejmě také kurz kinesiotapingu či kurz na terapii vertiga.

Existuje statistika, kolik procent žen a kolik procent mužů trápí inkontinence?

Nevím, jestli vůbec takové statistika existuje, spíš se domnívám, že je těžké toto objektivně hodnotit vzhledem k velmi citlivému tématu. Tuším, že ženy se v tomto svěří více než muži a následně jsou schopné tento problém i aktivně řešit. Ženy může tento problém potkat například kvůli spontánnímu porodu již ve velmi nízkém věku.

Co je ve vašem oboru nejdůležitější pro úspěch léčby? Nebo aspoň pro zlepšení současného stavu?

Rozhodně pozitivní přístup k rehabilitaci a motivace pacienta. Spoustu lidí přichází do ordinací a myslí si, že jejich problémy vyřešíme mávnutím kouzelného proutku. Tak to však nefunguje, i když bych si to často přála. Existují manuální techniky, ve kterých jsou ruce fyzioterapeuta nenahraditelné, ale další složkou rehabilitace bývá aktivní cvičení, na které se často zapomíná. My jsme tu zejména od toho, abychom pacientům ukázali, jak mají sami cvičit, jak se mají správně pohybovat, sedět a chodit během jejich každodenních činností.

Jsou problémy pacientů často provázené psychickými obtížemi a je to někdy také pouze tzv. o hlavě?

Jistě. Ví se, že psychosomatika je velmi důležitá i v našem oboru. Psychické rozpoložení každého z nás se promítá do držení těla, které každý fyzioterapeut hodnotí již při vstupu pacienta do ordinace. Pokud přijde pacient např. s bolestmi hlavy, je to často spojené s vyskytujícím se stresem v jeho životě. Pacient má nejčastěji sedavé zaměstnání, což spolu se stresem vyústí ve špatné držení těla a obecně vyšší napětí svalů kolem ramen a krku, což následně může zapříčinit vyšší výskyt bolestí hlavy až migrén.

Spolupracujete s kolegy z jiných oborů?

Mezioborová spolupráce patří mezi nejdůležitější. V rámci nemocnic, zejména lůžkových rehabilitací, fungují tzv. multidisciplinární týmy, které se skládají z doktorů, fyzioterapeutů a také sociálních pracovníků. Praxe se však nezřídka liší od teorie. Jsem v kontaktu s několika lékaři a když se u pacienta vyskytnou závažnější problémy, raději ho pošlu na další kontrolu, abych si byla jista, že pro něj vždy udělám maximum a moji diagnózu buď potvrdí nebo koriguje doktor.

Jak se liší přístup u léčení inkontinence třeba u šedesátileté pacientky a o dvacet let starší paní? Je vše založené na individuálním přístupu personálu?

Rozhodně musí být každá rehabilitace čehokoliv vždy založená na individuálním přístupu. Každý jsme jiný a ke dvěma pacientům se stejnou diagnózou budu i často přistupovat odlišně. Co se týče inkontinence, tak přestože je anatomie stejná, tak záleží na mnoha dalších faktorech. Například na stupni svalové síly pánevního dna, dále na počtech a typech porodů (spontánní či císařský řez) a třeba i na prolapsech orgánů malé pánve. Pokud má za sebou pacientka spontánní porod, záleží na vzniklých svalových traumatech (abrupcích) a následných srůstech. Dále například záleží i na váze pacientky.

Jak může pomoci rodina, či jiné blízké okolí?

Pomoc rodiny je důležitá zejména u pacientů hospitalizovaných na lůžkových odděleních. Při ambulantní rehabilitaci tuto pomoc naopak úplně nevyžadujeme. Každopádně se vždy hodí správná motivace pacienta a tam může někdy slovo rodinného příslušníka či blízkého partnera výrazně pomoct.

Jak se projevuje současný hektický životní styl na zdravotním stavu pacientů?

Velmi výrazně. Hektický životní styl zajisté ovlivňuje každého z nás a každý den mě zaráží, když od pacientů poslouchám, že nemají na cvičení čas. Mnoho lidí své problémy odkládá, někdy až léta a pak, když se problém nakupí, by ho chtěli vyřešit do týdne. Pokud roky opakuji špatný pohyb, tak je jasné, že se tělu musí jednou projevit.

Co byste všem doporučila z terapeutického hlediska?

Pohyb, pohyb a zase pohyb. Sedavé zaměstnání je zkáza lidstva a obecně hypokineze a na ní vázaná obezita je v dnešní době obrovským problémem.

Připravujete se na kurz DNS (dynamická neuromuskulární stabilizace) u profesora Pavla Koláře. V čem bude přínosný pro vás a následně také pro nemocnici.

Na tento kurz čekám i kvůli pandemii koronaviru již čtyři roky a velmi se na něj těším. Rozšíří mé znalosti a nepochybuji o tom, že se po jeho absolvovaní budu na nějaké věci schopna dívat z jiného úhlu. Pro nemocnici bude samozřejmě přínosem to, že má zaměstnance, který má motivaci a ochotu se dále vzdělávat, aby byl ve své práci zase o pořádný kus lepší.

Bc. Josefína Hlavová (29 let)

Fyzioterapeutka Nemocnice sv. Alžběty pochází z Liberce, získala bakalářský titul v oboru Fyzioterapie na ČVUT v Praze (Fakulta biomedicínského inženýrství), nyní ještě dokončuje magisterské studium.

Pracovala v Nemocnice Jablonec nad Nisou, Nemocnice Na Františku a v soukromých ambulancích.