Role geriatrů získává na vážnosti

Geriatrie je lékařský obor, který se zabývá výzkumem, prevencí, diagnostikou a léčbou pacientů ve věku nad 65 let, u nichž má stárnutí významný podíl na průběhu jejich onemocnění. Získává na důležitosti se stárnoucí populací.

V Nemocnici sv. Alžběty Na Slupi, která se mimo jiné specializuje na následnou léčebnou a rehabilitační péči, se daří propojovat obor geriatrie s těmi dalšími, aby se pacientům dostalo moderních přístupů komplexní léčby s ohledem na jejich věk a polymorbiditu.

Nejnovější poznatky získala doktorka Nemocnice sv. Alžběty Galina Gricajevová na kongresu geriatrů, kterého se zúčastnila, a nejen o něm mluví v rozhovoru, popisuje také, co je zcela zásadní v péči o starší pacienty.

Co je největším problémem současné geriatrie v Česku?

Nedostatek lékařského personálu s kvalifikací interní, který současně zná principy geriatrické medicíny a ošetřovatelský personál s nástavbovou sesterskou kvalifikací v oboru geriatrie. To je ideální stav. Existenci zdravotnických zařízení pro léčbu pacientů vyšších věkových skupin mohu České republice jen závidět. Pocházím z Ukrajiny a my jsme tam takové nebo podobné zařízení neměli a ani dosud nemáme. To, co tady máte, je prostě perfektní tím, že i starší lidé mohou dostávat stejnou péči jako mladší.

To by přece měla být samozřejmost…

Na jednom z geriatrických kongresů, kterého jsem se zúčastnila, také zaznělo, že se dříve lidem po 80. roku života, přestože byli ještě čilí, nedostávalo takové dobré a odborné péče právě kvůli věku. To se naštěstí posunulo a nyní už se nebere ohled na věk, ale na pacientovy potřeby a medicínské nutnosti. A to je obrovský pozitivní posun, že jsou k dispozici specializovaní odborníci, kteří vědí, jak se starými lidmi zacházet, jak se o ně postarat, co u nich vyšetřovat a léčit.

Všechny výzkumy a předpovědi hovoří o tom, že česká populace stárne. Bude tedy nutné se geriatrické péči věnovat o to více?

Samozřejmě. Zásadní je, aby tento obor zůstal i nadále a rozvíjel se. Opět se vrátím do nedaleké minulosti, kdy se o geriatrii jako samostatném oboru ani nemluvilo, přestože v Praze vznikla první geriatrická klinika v Evropě. Bývaly to Masarykovy domovy v Krči, dnešní Thomayerova nemocnice. Vzhledem ke stárnutí populace si to však doba vyžádala a všichni tušíme, že specifického geriatrického přístupu bude ještě více potřeba. Navíc si myslím, že by bylo dobře, aby i interní ambulance, polikliniky nebo i nemocnice měly minimálně jednoho geriatra, aby tam aspoň jednou týdně docházel a pomohl.

Myslíte si jako geriatrička, že je nutné spojovat váš obor s těmi dalšími?

Určitě ano, ale ne spojovat, ale propojovat. Začali s tím v Hradci Králové, kde mají zřejmě největší zkušenosti v Česku. Vím, že tam byli chirurgové nadšení z toho, že měli v týmu geriatra a on jim radil, jak nejschůdněji léčit starší pacienty. Protože přece jen geriatr ví o pacientovi nejvíc s ohledem na jeho fungování, ale také na mentální stav. Nabízí individuální přístup, dokáže vyhodnotit postupy, zda operovat, případně, jakou jinou léčbu zvolit v předoperační přípravě nebo v pooperační péči.

Co je předností spolupráce geriatra a chirurga či ortopeda?

Opět si pomohu příklady z kongresu, kdy sami chirurgové přiznali, že změnili názory na určité věci, že každý, obzvlášť starší či polymorbitní pacient musí mít individuální přístup. Nejvíce se to dotýká mentálního stavu a je-li starý pacient postižený demencí, komplikací přibývá. Stejné platí pro funkční stav pacienta, s jakým vstupuje do operačního zákroku.

Jak se to zjišťuje?

Existují testy, které lékařům pomohou s určením přesného stavu, ať co se týká mentální výkonnosti nebo možné funkční zdatnosti (imobilita, soběstačnost). Až na základě přesného vyhodnocení výsledků je správné rozhodnout, zda pacient bude z plánovaného operačního zákroku profitovat, zda plánovaná operace zlepší jeho celkový stav, a nebo pro něj bude naopak devastační. Je prokázáno, že po operacích krčku stehenní kosti, což je nejčastěji operovanou zlomeninou pacientů vyššího věku, zemře do jednoho roku od výkonu až 25 procent operovaných nemocných.

A to je ten bod, kdy geriatr může říci: Neoperovat?

Ano, geriatr může operaci nedoporučit, vždy je však nutné hledat a najít shodu, co bude pro pacienta pro jeho budoucí život lepší. Je to podobné, jako když se chirurg před operací radí s internistou nebo anesteziologem. Naopak někomu s dostatečnými funkčními rezervami může správně a dobře indikovaná a naplánovaná operace pomoci ke zlepšení pocitu zdraví a také k prodloužení života.

Může ta komplexnost snížit počet komplikací, zároveň však zkrátit délku rekonvalescence a zvýšit schopnost rehabilitace?

Mělo by to tak být. Chirurg nemůže být jako robot, že každého hned „strojově“ odoperuje. Vždyť lidé jsou různí, co funguje u jednoho, nemusí fungovat u druhého. Pokaždé je třeba ten širší, a hlavně individuální pohled, zda se ubírat konzervativní cestou léčby, nebo zvolit operační řešení. Mluvíme teď ale o operacích plánovaných. Pro akutní případy jako je například neprůchodnost střev, jde o život v každém věku a operační řešení proběhne bez ohledu na funkční zdraví pacienta. Geriatr v tomto případě, i když nemá potřebné funkční testy, dokáže upřesnit pooperační péči tak, aby i v tomto případě nedocházelo ke zbytečným pooperačním komplikacím a došlo ke zdárné úzdravě. Jednou z cest je i revize lékové preskripce pacienta. Společně s primářkou Ivanou Doleželovou se snažíme, aby nedocházelo k polypragmazii, k nadměrnému užívání až zneužívání léků. Někteří pacienti berou i více než 20 léků denně a k některým se váží i nežádoucí účinky, zvláště v takto bohaté kombinaci. Proto se během pobytu pacientů v naší nemocnici snažíme minimalizovat lékovou preskripci každého pacienta na léky skutečně nezbytné a funkční pro jeho spokojený a zdravý život.

Má Nemocnice sv. Alžběty odpovídající geriatrickou péči, zvlášť pokud se specializuje na rehabilitační péči?

Samozřejmě. Odpovídající geriatrickou péči mít musíme, je to naše odborná pracovní náplň, máme kvalifikovaný personál, lékaři kromě interních atestací mají i atestace v oboru geriatrie, máme vypracované pracovní postupy a standardizaci tak, aby odpovídala evropským požadavkům na geriatrickou péči. V tomto bodě se velmi často potýkáme s názorem příbuzných, kteří při neznalosti problematiky stáří, mají nedosažitelná a nereálná očekávání, léčebné a rehabilitační požadavky nejen na personál, ale hlavně na své blízké seniory. Laická a nepoučená veřejnost má dojem, že na lůžkách následné péče mohou své příbuzné léčit sami, proto přinášejí různá léčiva, masti, nevhodné potraviny a dožadují se jejich podávání, přivádějí rehabilitační pracovníky, kteří nemají ani zdání o zdravotním stavu pacienta a potřebném průběhu rehabilitace. Doporučuji všem, aby nejdříve hovořili s ošetřujícím lékařem a přijali fakt, že je odborníkem ve svém oboru. Poté společně s celým naším pracovním týmem a s pacientem stanovili pracovní a léčebný postup, jehož plnění je kontrolovatelné na veřejně přístupných nástěnkách na pokojích. Informace o průběhu léčby podává nejen ošetřující lékař, ale i sestra nebo rehabilitační pracovník. Rehabilitace na lůžkovém oddělení vždy odpovídá klinickému a funkčnímu stavu pacienta, průběh a dosažené výsledky se pravidelně vyhodnocují. Velmi často je objem rehabilitační zátěže komplikován interními obtížemi, např. třeba záněty, které nemají stejný průběh jako u mladých jedinců.

Jak se v Nemocnici sv. Alžběty daří propojovat lékařské obory při geriatrické péči?

U nás je dobrá spolupráce s ambulantními odborníky, ať to je neurolog, kardiolog, gastroenterolog, imunolog či alergolog nebo plicní lékař. Pro pacienty je skvělé, že je tady máme. Vždy vše konzultujeme a my jako geriatři se pokoušíme upravovat léčbu tak, aby co nejvíce odpovídala stavu pacienta. Pokud je třeba, pomůžeme pacienta tzv. dovyšetřit. Nastavujeme spolupráci s praktickými lékaři a také s pracovníky domácí péče.