Nemocnice sv. Alžběty Na Slupi hraje klíčovou roli v systému vzdělávání budoucích zdravotníků. Jako akreditované klinické pracoviště otevírá své brány studentům z prestižních vysokých i středních škol. O tom, odkud k nám budoucí kolegové přicházejí a co přesně se v našich provozech učí, jsme hovořili s Mgr. Marcelou Tomanovou, MBA, LL.M., náměstkyní pro nelékařské zdravotnické obory a garantkou vzdělávacích programů v naší nemocnici.

Nemocnice sv. Alžběty spolupracuje s celou řadou vzdělávacích institucí. Které obory u nás dnes můžeme potkat nejčastěji?

Naše portfolio spolupracujících škol je dnes velmi široké a pokrývá celé spektrum péče. Nejdelší historii má naše spolupráce s Církevní střední školou Jana Boska, odkud k nám přicházejí budoucí ošetřovatelé. Velmi intenzivně spolupracujeme s Vysokou školou zdravotnickou v Duškově ulici, a to v oborech všeobecná sestra a porodní asistentka. Aktuálně s nimi rozvíjíme i bilaterální smlouvu pro program Management ve zdravotnictví.

Významné zastoupení mají také studenti Univerzity Karlovy, konkrétně budoucí fyzioterapeuté a všeobecné sestry. Unikátní je naše spolupráce s katedrou speciální pedagogiky. A v neposlední řadě k nám na pětitýdenní bloky docházejí studenti fyzioterapie z ČVUT v Kladně.

Co je hlavní náplní jejich praxe? Jde jen o doplňování práce zkušenějších kolegů, nebo se aktivně zapojují do péče?

Rozhodně u nás nejsou jen v roli pozorovatelů. Naším cílem je, aby si odnesli maximum praktických dovedností. Například budoucí ošetřovatelé k nám docházejí s vlastní učitelkou odborné praxe a podílejí se na přímé ošetřovatelské péči. Fyzioterapeuté zase pracují velmi intenzivně přímo u lůžek následné péče. Jejich stáž vrcholí zpracováním kazuistiky. Vyberou si konkrétního pacienta, provedou kineziologický rozbor, navrhnou plán cvičení a následně prezentují výsledky své práce před celým týmem na ranním hlášení.

V čem je praxe v Nemocnici sv. Alžběty jiná oproti velkým fakultním nemocnicím?

Rozdíl je především v osobním přístupu a možnosti vidět proces péče v jeho celistvosti. Ve velkých nemocnicích mentoři často nemají tolik času se studentům věnovat v manuálních dovednostech. U nás studenty provázíme celým procesem: od příjmu pacienta přes diagnostiku, vedení dokumentace až po propuštění.

Studenti si u nás mohou v klidu a pod dohledem vyzkoušet i náročnější manuální dovednosti, jako jsou odběry krve nebo cévkování, na které jinde třeba není prostor. Navíc jim nabízíme individuální bonusy. Pokud někoho zajímá kardiologie, sterilizace nebo naše odborné ambulance, umožníme mu do těchto provozů nahlédnout, aby si rozšířil obzory pro svou budoucí kariéru.

Zmínila jste i spolupráci s oborem speciální pedagogiky na UK. To není pro nemocnici úplně typické. Čemu se tito studenti u nás věnují?

O tuto spolupráci jsme s paní primářkou MUDr. Doležalovou velmi usilovaly. Speciální pedagogové se často zaměřují na děti, ale my jsme chtěly, aby poznali i svět seniorů. Studenti u nás mají teoretické bloky i praktickou část. Paní primářka je seznamuje s fyziologií stárnutí a medicínskou stránkou, já je pak vedu v oblasti ošetřovatelské péče a metodiky hodnocení stavu seniora. Je pro ně nesmírně přínosné vidět reálná rizika, jako jsou pády nebo imobilita, a naučit se, jak s těmito lidmi v budoucnu pracovat jako partneři.